Kostel:

• v neděle a svátky – v 9.00 hod.
• v úterý a pátek – v 17.30 hod.

Kaple v Pěnčíně: 

• v sobotu – v 18.30 hod.

Jiné pobožnosti:

• čtvrtková adorace /2. a 4. čtvrtek měsíce/ – v 19.00 hod.
• pobožnost I. pátku – v I. pátek měsíce po mši svaté
•  pobožnost ustavičné novény k Panně Marii Ustavičné Pomoci – kaple v Pěnčíně – v sobotu po mši svaté
• fatimská pobožnost kaple na Krakovci – 13-tého měsíců květen až říjen – v 18.00 hod.

Laškov – Historie

Laškov, pokud je známo, vlastnil rod z Opatovic, který se psával též z Laškova (viz příloha č.2). Prvním známým majitelem Laškova byl BENEŠ(Benedikt), který v roce 1350 zaměnil mlýn v Opatovicích s Ješkem z Boskovic za půl lán ve Voděradech, jak o tom svědčí zápis v Zemských deskách pro kraj Olomoucký (ZDO I 151) (viz příloha č. 1): „Nota Dominus Jesco de Bozcowycz dedit medium laneum in Wodierat Benessio de Lascow pro Molendino in opatovicz cambiendo pro uera hereditate.“ V letech 1353-1358 vlastnil Paskov jeho bratr BOHUSLAV. Otcem obou bratří byl LUDĚK z Opatovi. Erb vladyků z Laškova: v modrém poli žluté palečné kolo o čtyřech loukotích. Klenot týž.

V roce 1373 BOHUSLAV, syn Benešův, prodal a zapsal BOHUŠOVI ze Slavojova (Šicndorfu) 5hř. gr. ročního platu na 4 lánech v Laškově.(lán: selský=18,6 ha, panský=23,13 ha, kněžský=25,6ha, královský=27,9 ha.) Synové Bohuše ze Slavojova zapsali roku 1384 svůj díl v Laškově klášteru augustiniánů v Lanškrouně, který byl později přeložen do Olomouce. Zde byl znám jako klášter Všech svatých na předhradí.

Od roku 1384 až do roku 1683 bylo tedy laškovské panství majetkově rozděleno na dva díly. Menší díl vlastnil klášter augustiniánů v Lanškrouně. Větší díl byl v držení rodu vladyků z Laškova. Rozrodem tohoto rodu se majetek drobil. Svědčí o tom zápis v zemských deskách a půhonech:

· Roku 1358 má zapsáno věno Kateřina, manželka LUTOHNĚVA z Laškova.

· MIKŠÍK z Laškova roku 1358 zapisuje své manželce Januši na své části v Laškově 60 hřiven grošů.

· Roku 1391 zapsal VÁCLAV se CTIBOREM z Laškova Jarkovi z Pěnčína a Petrovi Oděncovi les Pijavice, les Luh a les Hrušov.

Prodejem jednotlivých dílů přecházel majetek v Laškově postupně do držení rodu z Ludéřova (viz příloha č.3), který byl spřízněn s rodem z Laškova, protože měl stejný erb: žluté palečné kolo o čtyřech loukotích v modrém poli. Klenot pštrosí péra.

Roku 1391 zapsal VÁCLAV z Laškova Janovi a Benešovi, bratřím z Ludéřova, tři domy v Laškově a následujícího roku se stal jejich majetkem i dvůr v Laškově. Od té doby se psali z Laškova. Největšího majetku nabyl v Laškově BENEŠ z Laškova, který v roce 1398 odkoupil věno Januše a později odkoupil od Petra Odunce, otce jeho druhé manželky Markéty z Plumlova, lesy Pijavice, Luh a Hrušov. Od Mikuláše z Chudobína získal majetek v Luké i s patronátním Právem. Tím získal velký majetek. Zastával úřad komorníka menšího práva v cúdě olomoucké (cúda = krajský soud).

Jeho syn BENEŠ II. z Laškova zapsal své manželce Kateřině z Nitkovic a Želetic věnem 60 hřiven grošů na svém majetku v Laškově. Zemřel asi v roce 1447, protože téhož roku učinil svou manželku správkyní veškerého jmění.

KATEŘINA z Nitkovic a Želetic (erb:stříbrné lilie v černém poli. Klenot: lilie) předala roku 1466 majetek v Laškově své dceři Elišce provdané za Václava ze Švábenic a vnukům Zdeňkovi a Žofii. Později byl zápis doplněn tak, že podíly v Laškově získali i ostatní děti Eliščiny. Tím prakticky přešel Laškov do majetku VÁCLAVA ze ŠVÁBENIC, který se stal zakladatelem druhé větve Švábenských ze Švábenic(příloha 4 ), která se psávala Laškovští ze Švábenic, na rozdíl od Konických ze Švábenic.

Erb Laškovských ze Švábenic:Čtyři rozletité (rozbíhající se) střely tvořící znamení „střelového kříže.“ Pole štítu je modré. Klenotem jsou volské rohy.

Václav Laškovský ze Švábenic přikoupil Rakovou a Bohuslavice s kostelním podacím. Rodu Laškovských ze Švábenic zůstal Paskov až do roku 1548, kdy jej od Aleše Laškovského ze Švábenic koupil BOHUSLAV KOKORSKÝ z KOKOR (zápis proveden v ZDO až roku 1550), prokurátor JMtiC (Jeho Milosti císaře) v markrabství moravském, syn Jana Kokorského z Kokor.

Ze ZDO se mimo jiné dovídáme, že Bohuslav Kokorský z Kokor měl mladšího bratra Viléma, kterého v roce 1548 zastupoval. Jeho první manželkou byla Markéta z Polanky. V roce 1575 ovdověl a jeho druhou manželkou se stala Kateřina ze Šternberka.brzy nato však zemřel. V závěti sepsané 31.prosince 1577 rozdělil majetek mezi své syny JIŘÍHO a JANA, kteří měli do ZDO vložit podíl jeho manželce Kateřině a jeho dcerám: Marušce, Anně a Kateřině. JIŘÍ KOKORSKÝ obdržel Otrokovice.

Laškov zdědil JAN ml. KOKORSKÝ z KOKOR a na Laškově, sudí práva menšího v kraji Olomouckém.

Dalším držitelem Laškova byl BOHUSLAV st. KOKORSKÝ z KOKOR a na Laškově, JMtiC římského, uherského a českého krále truksas (stolník- jeden z předních úředníků markrabství moravského).

Bohuslav st. Kokorský z Kokor v roce 1612 postavil kostel, což dosud připomíná erbovní deska na vnější straně presbytáře s nápisem:

LETA PANIE 1612 NAKLADEM VROZENEHO PANA B

VSSE STARSS: KOKORSKI´HO Z KOKOR NA LASSKOWIE A L

DERZOWIE GEHO MITY RZIMSKEHO CIRSARZE VHERSHO A CZ

KRALE TRVKSASA GEST TENTO CHRAM BOZY ZGRVTV

KE CTI A CHWALE PANA BOHA WSSEMOHAVCIHOA BLAHOSLAWE

PANNI MARIE NANEBEVZETI MATKI GEHO WYSTAWEN A Y POS

Nápis na kostele je neúplný. Po doplnění jej dnes můžeme číst takto:

LÉTA PÁNĚ 1612 NÁKLADEM UROZENÉHO PÁNA BOHUŠE STARŠÍHO KOKORSKÉHO Z KOKOR NA LAŠKOVĚ A LUDÉŘOVĚ, ÚŘEDNÍKA JEHO MILOSTI ŘÍMSKÉHO CÍSAŘE, UHERSKÉHO A ČESKÉHO KRÁLE, JE TENTO CHRÁM BOŽÍ ZALOŽEN KE CTI A CHVÁLE PÁNA BOHA VŠEMOHOUCÍHO A BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE NANEBEVZATÉ, MATKY JEHO, VYSTAVĚN A POSVĚCEN

Nad nápisem jsou dva alianční erby. První erb patří BOHUŠI st. KOKORSKÉMU z Kokor a na Laškově. Na hradební zdi je rostoucí lev. Klenot je týž. Lev byl na jejich erbu podle jednoho pramene červený, zeď zlatá a vrchní pole stříbrné. Podle druhého pramene je lev stříbrný se zlatou korunkou v modrém štítě. Zeď je zlatá.

Druhý erb patří manželce Bohuše st. Kokorského z Kokor a na Laškově, ANNĚ PAVLOVSKÉ z Pavlovic. Na modrém poli je zlatý měsíc s hvězdou. Klenot se stejnými znameními jako na štítě.

Při opravě kostela v roce 1806 byla erbovní deska přenesena ze svého původního místa nad hlavním vchodem na nynější místo a doplněna nápisem: REAEDIFI 1806 (nově postaveno 1806). Jak uvádí zápis z generální vizitace z roku 1775, slavnostní vysvěcení kostela (konsekraci) provedl kníže Stanislav II. PAVLOVSKÝ, olomoucký biskup v letech1579-1598. To by však znamenalo, že konsekrace kostela byla provedena před rokem 1612. Skutečnost, že konsekrace byla provedena před rokem1612, potvrzuje kardinál František z DIETRICHSTEINA (olomoucký biskup v letech 1599-1639) v odpustkové výsadě (indultu) z 25. října 1612, kde praví, že kostel byl nedávno konsekrován.

Na základě toho, že kostel byl konsekrován před rokem 1612, vzniká domněnka, že Bohuslav st. Kokorský z Kokor nepostavil nový kostel, ale rozšířil a opravil původní menší kostel nebo kapli.Tuto domněnku potvrzuje i oprava kostela v roce 1939. při odstranění vnější omítky bylo dobře vidět, že kostel tvoří tři různé stavební slohy. Původní kamenná stavba z doby před rokem 1612 je přibližně dnešní presbytář (kněžiště = prostor v kostele pro hlavní oltář a kněze). Stavba je jednoduše postavena. Tlusté zdi jsou uvnitř vyplněny pískem (sutí). Na původní stavbu navazuje zdivo z roku 1612, které končí přibližně v místech, kde jsou dnes boční dveře. Zbývající část kostela je z roku 1806.

I. farář (1616-1625) P.Vojtěch se uvádí v roce 1616, kdy mu Bohuslav st. Kokorský z Kokor poukázal v nadaci pro faru 30 zlatých ročně. V roce 1626 již nebyla fara obsazena. P. Vojtěch buď zemřel, nebo z Laškova odešel po smrti Bohuslava Kokorského z Kokor. V roce 1626 byl Laškov pro neobsazení fary přifařen do Čech pod Kosířem.

O životě Bohuslava Kokorského z Kokor mnoho zpráv nemáme. Ze zápisů v ZDO se můžeme domnívat, že po úspěšných letech 1609-1616, kdy zvětšoval panství, se zřejmě v roce 1617 dostal do finančních nesnází. Roku 1617 zapsal kapitule olomoucké na dvoře v Přemyslovcích 78 zlatých roční činže za půjčku 1300 zlatých. Téhož roku prodal 60 zl. Ročního platu na statku laškovském za půjčených 1000 zlatých koleji jezuitů v Olomouci.(všimněme si stejného procenta za zapůjčení peněz poz. přep.)

Přestože byl katolíkem, sympatizoval s odbojem většiny zemských stavů, za což byl pokutován. Nevíme přesně, kdy a kde zemřel. Nedá se to určit ani z následujících údajů: J. Slovák v konfiskačním protokolu uvádí tuto stručnou větu „Bohuš Kokorský, zemřel na Špilberku“ V zápise v ZDO z roku 1631 je poznámka: Naučení bylo dáno už o postním soudě v Brně r. 1625. Rukojmím uloženo: „Mají…poněvadž se to nachází, že více dluhů nežli statků potýmž Bohušovi st. Kokorským z Kokor pozůstalo, se (v statek)uvázati, to všecko, což nejdražeji moci budou, s radou pana hejtmana prodati a tím se z rukojemství vyvazovati.“ Přitom bylo třeba vrátit vdově věno a nějaké svršky z pozůstalosti Bohušova bratra.

Bohuš Kokorský Kokor byl roku 1624 asi mrtev. Jeho ručitelé prodali Laškov s tvrzí, dvorem, pivovarem a kostelním podacím,Přemyslovce s tvrzí, dvorem a kostelním podacím, Ludéřova s dvorem a ves Střížav, tvrz a dvůr v Ochozi s Klužínkem a čtyři mlýny BEDŘICHU (Fridrichu) VOJSKOVI Z BOGDUNČOVIC a jeho manželce Zuzaně. (Kup zapsán v ZDO až v roce 1631.)

Erb:v modrém poli je postavena stříbrná buvolí hlava se zlatým nosním kroužkem. Klenot: tři pštrosí pera-modré, stříbrné, modré.

Po smrti těchto majitelů prodali 24. července 1649 komisaři zemského soudu pro uspokojení ručitelů Laškov a Přemyslovce MELICHARU LEDENICKÉMU Z LEDENIC.

Erb:v červeném poli je bílí slon s malou černou přikrývkou, na kterém sedí mužík ve vysokém špičatém klobouku. V pravé ruce drží pohár a v levé ruce má kopí spuštěné ostřím dolů. Klenot: korunovaný sedící lev.

Ochoz a Klužínek koupil ručitel(rukojmí) Jan Konický ze Švábenic. Ludéřov a Střížav byl prodán již dříve Janu Waderbornovi z Dundy.

Těmito prodeji v roce 1649 bylo Laškovské panství značně redukováno.V roce 1651 bylo panství ještě více zmenšeno, když Melichar Lednický z Lednic prodal Přemyslovce Janu Baltazarovi z Lilie a zbylý Laškov plukovníku (obrstu) JANU FREYOVI. Erb:dělený štít, dole modré pole, nahoře v zlatém poli černý rostoucí medvěd. Klenot: mezi dělenými rohy, jedním se zlatou nad černou a jedním s modrou nad stříbrnou, je rostoucí medvěd.(V rodinném archivu Mistrovských z Nemyšle je zobrazen jiný erb rodu Frey.)

Od syna Jana Freye JANA FELIXE, který měl za manželku dceru Petra Sudy (vlastnil Konici),Terezii Sudovou ze Srienavy, koupil Laškov 20. dubna 1683 augustiniánský klášter Všech svatých v Olomouci. Tím došlo ke spojení obou dílů laškovského panství. Augustiniáni vytvořili z laškova opět střed rozsáhlého panství, když k němu připojili dříve získané majetky: Budětsko(1383), Lešany(1484), Pěnčín(1496), Rakovou(1661) a několik gruntů ve Vrbátkách a Štěchovicích(1501).Erb:červeno-stříbrný štít s devíti břevny (vodorovnými pásy); ve štítě modrá, zlatě lemovaná routa, v níž je umístěna hlava Ježíšova.

Panství spravoval řád sám. Brzy po koupi panství byl v roce 1693 za preláta Ambrože Engelmana restaurován zámek v Laškově.

Zatímco v roce 1672 byl v laškovském kostele jeden oltář a dva zvony, v roce byly v kostele již dva oltáře a dva zvony.

Při generální vizitaci v roce 1775 byly v laškovském kostele tři zvony: velký z roku 1703, prostřední z roku 1749 a malý zvon bez letopočtu. Sakristie, jež se tenkrát nacházela na severní straně kostela, byla úzká a nízká. V kostele byla nová kazatelna, do které se vcházelo vchodem z venku. Oltáře byly tři: Hlavní oltář k poctě Panny Marie, na epištolní stěně(z pohledu věřících pravá strana hlavního oltáře, kde kněz četl nabádavý list apoštolů-epištolu)boční oltář k poctě sv. Václava, na evangelní stěně (z pohledu věřících levá strana hlavního oltáře)boční oltář k poctě sv. Judy Tadeáše. Chór byl dřevěný a varhany o pěti mutacích. Dlažba v presbytáři byla kamenná, ostatní dlažba v kostele cihlová. Střecha byla pokryta taškami. Hřbitov byl kolem kostela.

V roce 1780 žádal probošt kláštera Všech svatých v Olomouci o znovuzřízení fary v Laškově. Žádosti nebylo vyhověno.

Po zrušení kláštera Všech svatých 14. srpna 1784 bylo panství zapsáno náboženskému fondu. V pamětní knize Laškov je zápis: „Po mniších zachována na zdejší faře kniha, která obsahuje kromě jiného seznam obyvatel z roku 1734 v návaznosti na urbář z roku 1686. v ní se praví, že před dávnými časy byl v Laškově kostel a přifařeny obce Přemyslovice, Ludéřov a Krakovec.“ V roce 1784 byla v Laškově opět zřízena fara, která byla od náboženského fondu opatřena nadací. Do Laškova byl přifařen Pěnčína, odloučený od Čech a Krakovec, která byla vyfařena z Bohuslavic. Rakovečtí farníci byli však povinni i nadále odvádět štolu bohuslavskému faráři.

II. farář (1785-1797) P. Josef Alex. ZEIT – farářem od ledna 1785 do května 1797. Fara byla podřízena děkanství v Čechách. V letech 1785-1797 se v Laškově vystřídalo 10 kaplanů.

· 1784 Při faře zřízena farní škola a umístěna ve zrušeném pivovaře.

· 1786 Obnoven presbytář.

· 1786 Náboženským fondem vystavena nová fara.

· 1786 Na věži malý zvon posvěcen ke cti sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého. Je bez letopočtu .

III. farář (1797-1806)P. Jan KRATOSCH – farářem od května 1797 do listopadu 1806. Neměl kaplana.

· 1806 V tomto roce byl starý kostel dle zemského (guberniálního)povolení a podle úředního rozhodnutí (intimatu)od správy státních statků a za souhlasu nejdůstojnější knížecí arcibiskupské konzistoře z velké části rozšířen a přestavěn.

· Od listopadu 1806 spravoval farnost P. Josef Urbášek až do února 1807.

IV.farář (1807-1819) P. Antonín SCHMID – farářem od února 1807 do září 1819. Neměl kaplana. Od roku 1816 víceděkan a od roku 1817 děkan, potom farář ve Slatinicích.

· 1807 Český děkan a konický farář P. Josef Schubert posvětil kostel.

· Dne 14. června 1810 byl vysvěcen rozšířený hřbitov kolem kostela.

· Od října 1819 do března 1820 spravoval farnost P. Jan Navrátil.

V. farář (1820-1825) P. Josef CZECH – farářem od března 1820 do 29. srpna 1825, kdy v Laškově zemřel.

· František Jan Kollarz (4.2.1764-1.3.1847) z Lomničky, koupil 22. srpna 1825 panství, a tím se stal patronem kostela.

· Od 7. srpna 1825 spravoval farnost P. Matiáš Eliáš.

VI. farář (1826-1831) P. Valentin ZIGANEK – farářem od června 1826 do své smrti 8.2.1831.

· Od 8.2. 1831 do 17.6.1831 spravoval farnost P. Josef Schebrehin.

VII. farář (1831-1847( P. Jan MÜLLNER – farářem od 17.6.1831 do dubna 1847. Potom žil ve výslužbě v Prostějově.

· Prostřední zvon byl přelit a 17.dubna 1832 od nejdůstojnějšího knížete arcibiskupa Ferdinanda Maria hr. Chodka posvěcen ke cti sv. Kříže a sv. Petra. Zvon má hmotnost 144,5 kg a průměr 63 cm. Zhotoven byl nákladem Františka Kollarze (patrona kostela).

· 1833 Nákladem farníků vydlážděn kostel.

· 1834 Zrušen hřbitov u kostela a zřízen nový hřbitov na nynějším místě. V roce 1873 přikoupena k stávajícímu hřbitovu parcela čís. 410/3. K dalšímu rozšíření hřbitova došlo v letech 1969 – 1971.

· 1839 Zřízena dvoutřídní škola (Pfarrtrivialschule) s výpomocným učitelem.

· 1840 Zakoupeny nové varhany.

· 1840 Při generální vizitaci byl v kostele: hlavní oltář s obrazem Panny Marie Nanebevzaté, na epištolní straně boční oltář sv. Josefa a na evangelní straně boční oltář sv. Jana Nepomuckého.

· 1841 Vrchnost zakoupila věžní hodiny.

· 1842 Jednáno o rozšíření kostela.

· 1843 Postaven kříž u hřbitova.

· 1845 Velký zvon byl 19.května 1845 od nejdůstojnějšího knížete arcibiskupa Maxmiliána barona Sommerau-Beckha posvěcen. Na zvonu je vyobrazení nanebevzetí Panny Marie. Zvon má hmotnost 289,5 kg , průměr 79 cm. Byl zhotoven nákladem Františka Kollarze (patrona kostela).

· 1846 František Jan Kollarz zřídil nadaci pro kaplana.

· Na doporučení arcibiskupské konzistoře ze dne 2.12.1846 čís. 7543 byly zavedeny dvoje služby Boží a od rozšiřování kostela upuštěno.

· Od dubna 1847 do srpna farnost spravoval P. Matěj Nepustil.

VIII. farář (1847-1850) P. Ignat FERMIAN – farářem od 4.8.1847 do 17.2.1850. Potom byl farářem v Charvátech.

11. kaplan: P. Matěj Nepustil –srpen 1847- prosinec 1847, potom farář v Přemyslovcích.

12. kaplan: P. Mikuláš Vychodil: 1848-1849, potom farář v Kladkách.

· Od 2.3. 1847 se stal patronem kostela František Adolf Kollarz (10.12.1818-11.1.1869), syn F.J.Kollarze.

· 1848 Krakovec se vybavila ze štoly faráře v Bohuslavicích.

· 1849 Na kostele zřízena malá vížka (sanktusová-byla tak nazvána proto, že se z ní při mši svaté, v části začínající třikrát opakovaným Svatý – latinsky Sanktus – poprvé zvonívalo).Ve vížce je zvon, který 30.3.1849 posvětil světící biskup Rudolf baron Thyserbaert ke cti blahoslavené Panny Marie. Zvon má hmotnost 28 kg, průměr 37 cm. Nápis na zvonu hlásá, že byl zhotoven nákladem dobrodinců.

IX. farář (1850-1871) P. Matouš WIESNER-farářem od 18.2.1850 do 3.4.1871, kdy ve věku 80 let zemřel.

13. kaplan: P. František Brzobohatý, 27.6.-14.9.1860.

14. kaplan: P. František Korbon, 15.9.-22.12.1860.

15. kaplan: P. Simeon Zaoral, 14.2.1861-září1871.

Přesto, že v roce 1871 byl P.S. Zaoral jediným uchazečem na uvolněné místo faráře, nebyl patronem doporučen, protože v r.1866 chtěl rozšířit kostel,což ovšem patron nechtěl.

· 1855 Jiří Navrátil, familiant(dědičný nájemce panské půdy) v Pěnčíně, koupil pro hlavní oltář obraz Nanebevzetí Panny Marie

· Nákladem Františka Adolfa Kollarze postavena u kostela nynější škola. Prvním učitelem v nově postavené škole byl Antonín Ševčík.

· 1862 Zakoupeny obrazy pro boční oltáře sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, které namaloval Fr. Bzirsky, ředitel německé reálky v Olomouci.

· Nové odpustky pro kostel uděleny 13.7.1864

· 1869 Po smrti F.A. Kollarze byl patronem kostela Jan Kollarz, poručník nezletilých Karla a Bohumila Kollarzů.

X. farář (1871-1880) P. Josef TOBIÁŠ-farářem od října 1871 do 16.4.1880, kdy se vyměnil s farářem Maxmiliánem Vymazalem a odešel do Brodku.

16.kaplan: P.Josef Socha,1872-4.9.1873.

17.kaplan: P.Ondřej Otáhal, říjen 1874-květen1878.

· 1871 Na hřbitově odprodáno 16 m2 rodině Kollarzů pro zřízení hrobky, do které se poprvé pohřbívalo až v roce 1899.

· 1873 Patronem kostela se stává Karel Jaroslav Kollarz(12.2.1849-20.11.1917).

· 1873 K stávajícímu hřbitovu přikoupena parcela čís.410/3.

· 1878 Zakoupil K.J.Kollarz pro kostel křížovou cestu, kterou zhotovil malíř Lamdseberger. Byla slavnostně posvěcena 12.5.1878.

XI. farář (1880-1893) P. Maxmilián VYMAZAL-farářem od 16.4.1880 do 23.3.1893, kdy odešel na Stupavu.

18. kaplan: P. Ignat Černoch, v roce 1886.

19. kaplan: P. Karel Šulák, 1887-18.7.1888.

20. kaplan: P. Alois Zlámal, 18.7.1888-23.3.1893.

· 1881 V presbytáři zhotovena dvě románská okna (barevné vitráže) s obrazy sv. Cyrila a Metoděje.

· 1882 Zakoupena nová křtitelnice z bílého mramoru. Podstavec je z hnědého mramoru. Výška je 1,24 m. Průměr horní části 0,54 m. Vytesal ji Theodor Schobr ze Saubsdorfu.

· Postaven nový hlavní oltář. Ve výklenku nad hlavním oltářem umístěna socha Královny nebes.

· Dne 20. září 1885 světící biskup Gustav hrabě Belrupt-Tissac vysvětil nový hlavní oltář ke cti a chvále sv.Cyrila a Metoděje.

· Postaven na hřbitově kamenný kříž.

· 1887 V Laškově pobýval v zámku císař František Josef I.,jak dosud připomíná deska umístěná na nádvoří zámku s tímto latinským nápisem:

In hac arce, quam ab 1825 nobiles de Kollarz Lasskow et Lessan

Tenent Sua Majestat Imperator Franciscus Josephus i 1887

cum aulicis suis commorabatur

Volně přeloženo: Na tomto zámku, který od roku 1825 vlastní šlechtic Kollarz z Laškova a Lešan, prodlévala Jeho Výsost císař František Josef I. 1887 se svými dvořany. Za poskytnuté pohostinství císař udělil Karlu Jaroslavu Kollarzovi listem, datovaným v Gödelle dne 21. Listopadu 1887, šlechtictví s přídomkem z Laškova a Lešan a tento erb:Dělený štít: v horním červeném poli vyrůstající zlatý gryf (fantastické zvíře zobrazované v heraldice jako polovina lva a polovina orlice) držící zlaté kolo s osmi loukotěmi, v dolním stříbrném poli šikmo položená oboustranně uřezaná hnědá větev, z niž z obou stran vyrůstá zelená větvička o třech listech. Klenot: z helmovní korunky vyrůstající zlatý gryf držící zlaté kolo o osmi loukotích.(Erb je na rodinné hrobce Kollarzů.)

· 1890 Zřízen samostatný poštovní úřad v Laškově.

· Od 23.3.1893 do 8.8.1893 spravoval farnost P. A. Zlámal.

XII. farář (1893-1939) P. Bedřich WEINER-farářem od 8.8.1893 do 28.2.1939. Narodil se v Jevíčku. Na kněze byl vysvěcen v roce 1883. Zemřel 25.12.1943 v Laškově.

21. kaplan: P. Jan Vlček,1.8. 1894¨-26.12.1895.

22. kaplan: P.Mikuláš Šolek, 1.1.1896-25.7.1898.

23. kaplan: P.Leopold silný, 13.8.1898-2.7.1903.

24. kaplan: P.Josef Táborský, 14.8.1903-26.9.1906.

25. kaplan: P.Filip Eliáš, 26.9.1906-19.4.1909.

26. kaplan: P.Alois Duda, 19.4.1909-22.8.1912.

27. kaplan: P.Rudolf Štěpán, 22.8.1912-15.7.1916.

28. kaplan: P.František Kalivoda, 17.7.1916-15.7.1919.

29. kaplan: P.Antonín Jemenka,15.7.1919-28.2.1939.

· 1899 V kostele postaveny nové varhany (8 rejstříků) v románském slohu, místo varhan z roku 1840. Posvěceny o pouti 15. srpna.

· Růžena Kollarzová,šlechtična z Laškova a Lešan, věnovala zdejšímu chrámu Páně pozlacenou monstranci na památku své pouti do Říma.

· 23. května zemřela Růžena Kollarzová. Byla pohřbena na místním hřbitově, jak dosud hlásá latinský nápis na rodinné hrobce:

HIC REQUIESCIT IN DEO PRAENOBILIS DOMINA

DOMINATRIX ROSA NOBILIS DE KOLLARZ

LASSKOW ET LESSAN nata 26.die Octobris 1852

denata 23.die Maii 1899 REQUIESCAS IN PACE

QUALMUTA PERTULISTI BONA MATER ET OPTIMA CONIUX,

TE ITERUM VIDEBISMUS NOSTRA SANCTA

Volně přeloženo: Zde odpočívá v Pánu přešlechetná paní,paní Růžena šlechtična Kollarzová z Laškova a Lešan, narozená 26.října 1852, zesnulá 23.května 1899. Odpočívej v pokoji, jak mnoho jsi přetrpěla, dobrá matko a nejlepší manželko, opět tě uvidíme, naše světice.

· Dne 11. května 1900 byla v Laškově generální vizitace, při níž byly posvěceny nové sochy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Panny Marie, které pořídili manželé František a Marie Kovaříkovi.

· Egon Kollarz (6.11.1881-18.1.1908) se stal patronem kostela.

· 1903 V prosinci byla přičiněním faráře P. Bedřicha Weinera Založena v Laškově záložna. Prvními funkcionáři byli: farář P.B. Weiner, kaplan P. J. Táborský, František Novák z Laškova, František Henek ze Dvorku, František Hvězdecký z Krakovce, František Mlčoch z Pěnčína a předseda dozorčí rady Jan Koudelák z Krakovce.

· 1908 Karel Jaroslav Kollarz se opět stal patronem kostela, když po smrti svého syna Egona převzal laškovské panství. Obecní představenstvo v Laškově o tom uvědomil dopisem ze dne 19.září 1908 olomoucký advokát Dr. Max Hochwald, právní zástupce univerzálního dědice pana Karla Jaroslava Kollarze.

Egon šlechtic Kollarz je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Laškově. Na náhrobní desce můžeme číst:

Egon nobilis de KOLLARZ de Lasskow et Lessan possessor praediorum, natus in arce Lasskoviensi 6. die Novembris anno 1881, vita decessit Vindobonoe 18. die Januaris 1908. Requiescat in pace!

Volně přeloženo: Egon šlechtic Kollarz z Laškova a Lešan, majitel statku, narozen v Laškově 6. listopadu 1881, zemřel(odešel navždy) ve Vídni 18.ledna 1908. Odpočívej v pokoji!

· Založena Národní jednota

· 1910 Založen Orel.

· 1911 Založen Sokol.

· Dne22. května 1913 v noci z úterý na středu byla hrozná bouře, při níž blesk uhodil do velké kostelní věže, porouchal věžní hodiny a zapálil střechu, kterou uchránili hasiči před zničením.

· 1914 Kostel opatřil bleskosvody Jos. Moťka ml., závod elektrotechnický v Litovli.

· Dne 6. října 1916 byly z moci úřední zabrány k vojenským účelům (rekvírovány) zvony z laškovského kostela. Toho dne o 4. hodině odpolední bylo zvony zvoněno naposled. V pamětní knize farnosti Laškov je tato smutná událost zapsána takto: „Dne 6. října 1916 o 14. hodině došel do Laškova oddíl vojáků vojenského velitelství v Krakově s velitelem domobraneckým ingenieurem Jos. Klimešem, rodákem z Prostějova, aby zabrali k vojenským účelům zvony z věže z farního chrámu Páně v Laškově. Přes houževnatý odpor tehdejšího faráře Bedřicha Wernera byly zvony sejmuty z věže. O 16. hodině téhož dne zazvonili vojáci se zvony naposled. Lidé se tu rozloučili s pláčem se zvony svými milými. Odmontované zvony byly shozeny z věže ke školní zahrádce. Farář ve své světničce na Faře se tu nemohl spřátelit s myšlenkou „věž bez zvonů“, a když potom bylo slyšet hororové zadunění, poslední vzdech z věže dopadajících zvonů na skálu před kostelem, v tom temném bolu mu probleskla myšlenka, že se nic bez vůle Boží neděje a kdož je původcem zabrání zvonů, trestu spravedlnosti neujde. Zvony byly den nato ráno dopraveny k vlaku do Drahanovic. Celková váhy byla 433 kg, za něž dle výnosu C.K. ministerstva vojenství, oddíl 8/HB Nr. 3380, 1916 výnosem ministerstva vylučování č. 631 z r. 1916 náleží náhrada 4 K za 1kg, celkem 1732 K.“ (K = korun) 1917

· Dne 20. listopadu zemřel patron kostela Karel Jaroslav šlechtic Kollarz. Pohřben na hřbitově v Laškově v rodinné hrobce, což dosud připomíná náhrobní deska s tímto nápisem: Carolus nobilis de KOLLARZ de Lasskow et Lessan possessor dominii Lasskow – Lessan, natus 12. die Februarii 1849, defunetus, 20.die Novembris 1917. Requiescat in pace! Volně přeloženo: Karel šlechtic Kollarz z Laškova a Lešan majitel panství Laškov – Lešany, narozen 12. února 1849, zemřel 20. listopadu 1917. Odpočívej v pokoji! 1918

· Cukrovar Drahanovice, a. s. se stal patronem kostela, když panství koupil za dva miliony od Olgy Mühlsteinerové, vdovy po Karlu Jaroslavu šlechtici Kollarzovi 1924

· Kaplan P. Antonín Jemenka v únoru 1924 vyzval z kazatelny věřící ke sbírce na nové zvony. Jeho slova našla porozumění u farníků.

· Začal jezdit 2krát denně z Laškova do Prostějova autobus pana Zavadila. 1925

· Dne 25. dubna objednány nové zvony u firmy Herold Richard, slévárny zvonů a továrny na kovové zboží v Chomutově. Dodány byly 8. srpna v úhrnné ceně 36 488,46 K. O svěcení zvonů je v pamětní knize farnosti Laškov tento zápis: „Zvony byly přivezeny z hlavního nádraží v Olomouci od laškovských a pěnických hospodářů do zámecké zahrady v Laškově, aby po svěcení byly dány svému účelu. To se stalo v neděli 23. srpna 1925, kdy veledůstojný pan papežský prelát THDr. Richard Špaček, univerzitní profesor v Olomouci, rodák laškovský, na základě povolení nejdůstojnější arcibiskupské konzistoře v Olomouci ze dne 14. 8. 1925 č. 121675 slavnostně posvětil zvony. O půl deváté ráno v parný a zamračený den vyšel vd. pan světitel doprovázen místním duchovenstvem a kněžími, zdejšími rodáky, kteří k svěcení zvonů do svého rodiště zavítali, (byli to: Albín Odrážka, kaplan v Rudě nad Moravou, P. František Mikulka, kaplan u Panny Marie v Kroměříži, P. Josef Henek, kaplan v Bohuňovicích, P. Alfonz Raška, farář z Ameriky zde na dovolené a P. Alois Duda, farář v Horních Studénkách, bývalý kaplan v Laškově) z kostela do zámeckého parku, kde byly zvony na ověnčených vozech před zámkem a nepřehledné řady farníků a jiných hostů z celého okolí čekali v slavnostní náladě. Tu místní farář, když z vížky kostelní dojemně pronikal hlásek jediného osiřelého zvonku, přivítal světitele slovy: »Veledůstojný pane preláte! Ten osiřelý zvonek na kostelní vížce lká nad svou samotou a jeho pronikavý hlásek zanechával vždy ozvěnu bolesti, že osiřel. Osiřelost naší kostelní věže se bolně dotýkala celé farnosti a budila touhu a přání po nových zvonech. I ty stařeny a starci trpící na lůžku bolestí projevili nejednou přání, aby se dočkali nových zvonů a ještě uslyšeli jejich hlas. A přání jejich a touha se dnes vyplnila. Hle, obětavostí našich farníků a rodáků kněží máme zvony. I vy, veledůstojní pánové, jste přišli sem, abyste oslavili tento pro naši farnost tak památný den. Srdečně vás vítáme. Než má-li z díla vzejíti sláva, požehnání nebe dává. Proto prosím, račte zvony posvětiti, aby tak s pomocí Boží účelu svému byly odevzdány.« Zvony ke všeobecné radosti účastníků dovezeny byly ke kostelu k hlavnímu vchodu. Tu vystoupil znamenitý řečník P. Albín Odrážka na platoňák ke zvonům a přednesl kázání ke slavnosti přiléhající, jež působilo na nesčetné posluchačstvo hlubokým dojmem.Po té zvony posvěceny byly a vytahovány na věž, kdežto u bočního vchodu pod širým nebem sloužil za četné přísluhy důstojný pán světitel slavnou mši svatou. Zvony namontovány, takže v půl čtvrté hodině odpolední místní farář jako první novými zvony několik minut pozvonil, a pak bylo všemi zvony vyzváněno za padlé vojíny ve válce. Snad nikdy se nenaslouchalo zvonům tak napjatě, jako když se zvoní novými zvony. Tak zní dosud naše zvony jako pamětník obětavosti našich farníků ke cti a slávě Boží a ke spáse našich farníků i budoucích věků.“

Největší zvon je zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie s nápisem: „Královno pokoje Nejsvětější oroduj za nás. Předchůdce naše zloba války vzala, nás láska farníků laškovských darovala. L. P. 1925.“Zvon je bronzový s průměrem 970 mm. Hmotnost je 654 kg. Tón gis, malá tercie. Prostřední zvon je zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi a má nápis: „Dědictví otců zachovej nám, Pane. Věnovali kněží – rodáci laškovské farnosti a rodina poslance Navrátila. L. P. 1925.“ Zvon je také bronzový s průměrem 810 mm a hmotností 314 kg. Tón h, velká tercie. Nejmenší zvon je zasvěcen sv. Antonínu Paduánskému a má nápis: „Lásku světce Antonína k Ježíškovi zvěstuj všem tvůj hlas kovový. L. P. 1925.“ I třetí zvon je bronzový s průměrem 770 mm o hmotnosti 217 kg. Tón cis 2.

· 1928 Zavedena elektřina do kostela.

· 1929 Kostel vymaloval akademický malíř Jano Köhler.

· Do kostela zřízena železná okna.

· Rozšířen kůr.

· 1934 Posvěcení pomníku padlým.

V pamětní knize farnosti Laškov čteme: „Obec Laškov usnesla se postavit pomník svým rodákům, padlým v I. Světové válce. Popud k tomu částečně dal p.Alfonz May, kapitán v. v. v Písku, příbuzný I. Manželky K. J. Kollarze. Ten věnoval ze starého pomníku na zdejším hřbitově obelisk. Ostatní vše svým nákladem pořídila obec. Pro pomník vyhlédnuto a společnou prací občanů upraveno místo uprostřed dědiny. Dne 28. října 1934 odpoledne byl pomník slavnostně odhalen a místním farářem P. Bedřichem Wernerem za přísluhy dp. P. Albína Odrážky, faráře v Jakubovicích, místního kaplana P. Ant. Jemelky posvěcen. Zdejší rodák P. Albín Odrážka potom v procítěné řeči připomenul hrdinské činy i útrapy našich vojáků ve světové válce i strádání těch, kteří doma zůstali. Zdejší kostelní zpěvácký sbor zazpíval smuteční písně, školní dítky přednesly přiléhavé básně a státními hymnami slavnost ukončena.“ (Dnes je pomník umístěn před zámkem.)

· Vybudována telefonní linka Olomouc – Laškov. Uvedena do provozu 8. prosince 1934.

XIII. farář (1939-1972) P. Antonín JEMELKA – Administrátorem od 1. 3. 1939 do 30. 8. 1939

· Farářem od 31.8.1939 do 21.2.1972

· Narodil se v Tučíně u Přerova v rolnické rodině. Byl nejmladší z osmi dětí Jana a Filomény Jemelkových. Obecnou školu navštěvoval v rodišti. Gymnázium studoval v Přerově, kde maturoval ve válečném roku 1915. Bohosloví studoval na fakultě v Olomouci, kde byl 5.7.1919J.E. kardinálem Lvem ze Skrbenských vysvěcen na kněze. Na faru v Laškově byl prezentován cukrovarem v Drahanovicích (patron kostela) jako jediný uchazeč zdejší administrátor P. Antonín Jemenka, který byl 31.8.1939 generálním vikářem Dr. Janem Martinů investován (jmenován) na faru v Laškově. Hned druhého dne,1.září 1939, však vypukla II. světová válka. Teprve o měsíc později, o svátku sv. Václava instalaci (uvedení do úřadu) vykonal děkan P. František Bílek z Konice. P. A. Jemenka působil v Laškově od svého vysvěcení na kněze do své smrti 21.2.1972.

· V létě roku 1939 byl kostel omítnut světle žlutou břízolitovou omítkou. Sokl je zhotoven z nažloutlého umělého kamene.materiál dodala firma Vitoul z Měrotína. Zednické práce provedl stavitel pan Jaroslav Křupka z Přemyslovic.

· Pořízeny nové lavice a dvě zpovědnice, které podle návrhu ing. Architekta Břetislava Štorma zhotovila z modřínu firma Vojtěch Sklenář, stolařství ve Velké Bystřici.

· 1940 zhotoveny nové mramorové boční oltáře podle návrhu ing. Architekta Břetislava Štorma firmou Poláček a Urban z Přerova. Kostelu je věnoval zdejší rodák Mons. František Raška (*16.4.1862 v Laškově,čp.11), děkan v Bučovicích, se svým bratrem Janem (*11.5.1865 v Laškově, čp.11), rovněž knězem.

· 1945 P.A.Jemelka získal od obecního zastupitelstva v krakovci souhlas k opravě kaple sv. Antonína na hoře Světině.

· 1949 Začalo se s opravou kaple sv. Antonína v Krakovci.

· 1955 Dokončení opravy kaple sv. Antonína v Krakovci.

· 1957 byly opraveny malby v kostele. Malby restauroval Jan Ježek z Bystřice pod Hostýnem se svým pomocníkem p. Dvořákem z Dřevohostic.

· 1968 oprava varhan.

Farnost Laškov

XIV. farář (1972-1988) P. Miloslav BLAŽEK – farářem od 1.8.1972 do 31.8.1988.

· Narodil se 21.5. 1926 na samotě v Hačkách, které jsou přifařeny k sousední farnosti bohuslavské. Na kněze byl vysvěcen roku 1969 v Českých Budějovicích, dřívějším povoláním výtvarník.

· 1972 Zavedena nová elektroinstalace v kostele.

· V lodi kostela vhodně umístěny čtvery akumulační kamna k elektrickému vytápění kostela.

· 1973 celá podlaha kostela pokryta mramorovou dlažbou.

· Oprava malby v kostele

· Pořízena nová jednokřídlová zpovědnice.

· 1974 Zhotoveny schody na chór z dubového dřeva.

· Rozebrán boční oltář na evangelní straně.

· Zhotovena nová křížová cesta. Zlacené reliéfy z epoxidu, které zhotovil místní duchovní správce P.M.Blažek,nahradily obrazy křížové cesty.

· Úprava presbytáře. Hlavní oltář byl rozebrán a posunut až ke zdi pod výklenek se sochou Panny Marie Nanebevzaté. Před oltářem umístěn nový obětní stůl podle nových liturgických předpisů. Na jeho zhotovení byla použita mramorová deska a pilíře ze zrušeného bočního oltáře na evangelní straně. Práce provedl za pomoci farníků P.M.Blažek. kněz tak může sloužit mši svatou podle nových liturgických předpisů tváří k věřícím.

· Odstraněna stará nevyhovující kazatelna a místo ní postavena na evangelní straně přízemní kazatelna (ambon). Prostor v presbytáři doplněn sedadly bez opěradel (sedilemi) a stolkem (abakem), na němž se připravují před mší svatou některé bohoslužební předměty.

· Na ambon, obětní stůl a sokl pod velkou velikonoční svící (paškál) byly dány reliéfy, které vytvořil P.M.Blažek.

· 1976 Rozebrán za pomoci farníků i druhý boční oltář.

· Kostel byl nově vymalován.

· Postaveny nové varhany.

· 1977Kolaudace varhan.

· V lodi kostela je zavěšen křišťálový lustr, který přivezl P. M. Blažek ze Zliechova u Trenčína.

· K hlavnímu vchodu pod chórem dána nová kovová brána.

· 1978 Kostel pokryt měděným plechem. Malá sanktusová vížka byla zhotovena celá nová a také tvarově lépe upravena podle návrhu P.M.Blažka.

· 1979 Opraveny věžní hodiny.

· 1981 Dne 25. října zemřel děkan P. Frant. Škoda z Konice. Otec biskup rozhodl, aby dočasně spravoval konickou farnost P.Miloslav Blažek.

· 1982 Dne 1.února je P. Miloslav Blažek jmenován farářem a mistoděkanem v Konici a administrátorem v Laškově.

· 1984 Pod kůrem vybudovány výklenky pro sochy Ecce Homo a svatého Floriána. V roce 1998 byly tyto sochy vyměněny za sv. Františka z Assisi – serafínského a Panny Marie.

· 1986 V kostele umístěna nová mramorová křížová cesta.

· 1987 Upravena konstrukce pro zvony. Zvony zapojeny na elektrický pohon.

· 1988 Místo bočních oltářů instalovány dva barokní obrazy.

· Oprava starých lavic z roku 1939.

· Zhotoveny nové lavice, kterými byl zaplněn uvolněný prostor po zrušených bočních oltářích.

· Dne 31. srpna odchází P.M.Blažek do důchodu. Zůstává bydlet na faře v Laškově a vypomáhá v duchovní činnosti. Farnost Laškov spravuje od 1.8. 1988 do 1.4.1990 P.Jan Gacík, farář a děkan v Konici.

· 1990 Farnost v Laškově spravuje od 1.července 1990 do 30.června 1995 P. František Ptáček, Farář a děkan v Konici. Spolu s ním se stará o pastoraci též P. Ladislav Hubáček také z Konice.

· 1995 Od 1. července 1995 do 30. června 2001 spravuje farnost P.Martin Mališka,farář ve Ptení.

· 1996 V Lednu získala obec Laškov znak a vlastní prapor.Na znaku (erbu) je v modrém poli znázorněna zlatá rozletitá střela z erbu Laškovských ze Švábenic-majitelů laškovského panství-a stříbrná heraldická lilie z erbu Zástřizlů-majitelů Krakovce. Heraldická lilie je také znakem Panny Marie. Prapor tvoří tři svislé pruhy-žlutý, modrý a žlutý v poměru 1:2:1. V modrém pruhu je umístěna zlatá rozletitá střela nad stříbrnou lilií.

· 1997 Obecní Úřad pod vedením starosty Antonína Ševčíka dokončil rekonstrukci hřbitova (oprava rodinné hrobky Kollarzů, vybudování přístupových cest, instalace osvětlení a výsadba nových stromů).

· Z farnosti odchází P.M.Blažek do Domu pokojného stáří v Bohuslavicích.

· Od 1. července 2001 spravuje farnost P. Janusz Łomzik, farář ve Ptení.

XV. farář P. Janusz ŁOMZIK – farářem ve farnosti Laškov od 1.7.2006 a administrátorem excurendo ve farností Přemyslovice a Čechy pod Kosířem, zároveň je stanoven místoděkanem děkanátu Konice.

Obraz Panny Marie Pomocné v kapli v Pěnčíně

Historie kaple na Krakovci

Panství Krakovec spolu s horou „Světinou“ patřilo králi Jiřímu z Poděbrad, který je daroval v roce 1460 pánům z Bařic. Král Vladislav II. Jagellonský v roce 1497 potvrdil darovací listinu krále Jiřího z Poděbrad a zapsal pánům z Bařic tvrz a ves Krakovec s jejich příslušenstvím v desky zemské. Posledním držitelem Krakovce z tohoto rodu byl Havel Chudobín z Bařic, který podle Wolného v roce 1516 založil pro sebe a svou čeleď kapli v Krakovci. (Farní kostel byl v Bohuslavicích.) Havel Chudobín z Bařic zemřel před rokem 1539. V roce 1539 darovali poručníci jeho dítek horu „Světinu“ obci. Můžeme se jen domnívat, že Havel Chudobín z Bařic byl pochován v kapli v Krakovci.

V roce 1539 koupil panství Krakovec rod Bítovských ze Slavíkovic. Po smrti Hynka Bítovského ze Slavíkovic (+1578) bylo panství Krakovec prodáno poručíkem jeho dětí Vilémem Bítovským ze Slavíkovic (+1595) Janu ml. Ze Zástřizl. Podle V. Houdka má rod Bítovských náhrobky v kostele v Moravičanech. To znamená, že v kapli v Krakovci nebyl nikdo z rodu Bítovských pohřben.

Janu ml. Ze Zástřizl bylo panství pro účast na stavovském povstání konfiskováno. Na návrh kardinála Františka z Dietrichšteinu bylo roku 1625 darováno městu Mikulovu. V r. 1657 koupil panství od Mikulova kníže Ferdinand z Dietrichšteinu (prasynovec kardinála Františka). Tento ale již v roce 1661 je prodal Marku Lubetichovi z Capelletu, který zemřel 2.5.1676. V matrice fary Bohuslavice, kam Krakovec patřil, zápis o jeho úmrtí není. Možná zemřel v Malém Ořechově, který také vlastnil. Panství zdědil jeho syn Matyáš Fr. Lubetič z Kapelletu.

Matyáš Fr. Lubetič z Kapelletu prodal roku 1682 panství Malý Ořechov. V letech 1682 – 1686 postavil opět na hoře „Světině“ kapli, která byla zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Nová kaple tak nahradila starou a sešlou kapli z roku 1516 a důstojně reprezentovala majitele nejkrásnějšího panského sídla v širokém okolí, jímž bezesporu renesanční zámek v Krakovci byl.

Při kapli se mělo utvořit bratrstvo 33 šlechticů a 63 šlechtičen ke cti a chvále P. Ježíše a blahoslavené Panny Marie. Jeho úkolem bylo konat dobré skutky, modlitby atd. Počet 33 šlechticů a 63 šlechtičen byl zvolen na památku let P. Ježíše a Panny Marie. Papež Inocenc XI. Brevem (breve = stručný papežský list) ze dne 30. září 1686 udělil bratrstvu odpustky. Podle nadační listiny z 22. prosince 1686 činila nadace 300 zl.

V rodinném archivu Sylva-Taroucců, uloženém v Moravském zemském archivu v Brně, se dochovala starobylá kniha pergamenových rukopisů (kodex) s latiským nápisem:

ALBUS CONFRA TERNITATIS JESU ET MRARIAE TRIGINTA TRIUM VIRORUM NOBILIUM ET SEXAGINTA TRIUM NOBILIUM FAEMINARUM IN HONOREM TRIGINTA TRIUM ANNORUM REDEMPTORIS NOSTRI ET SEXAGAGINTA TRIUM EIUS BEATISSIMAE MATRIS ERECTA ET CONFIRMATA 1687.

VZNEŠENÝM BRATRSTVEM JEŽÍŠE A MARIA TŘIATŘICETI UROZENÝCH MUŽŮ A TŘIAŠEDESÁTI UROZENÝCH PANÍ NA POČEST TŘIATŘICETI LET NAŠEHO VYKUPITELE A ŠEDESÁTI TŘÍ LET JEHO NEJBLAŽENĚJŠÍ MATKY POSTAVENA A POSVĚCENÁ 1687.

Kniha, která má 48 stran, obsahuje seznam členů tohoto bratrstva i s jejich erby.

Roku 1691 koupila panství Marie Rosalie hraběnka z Proskova, rozená z Thurnu. Roku 1712 prodala panství Antonínu Dominiku Vinklerovi z Vinklelsberku, který je spojil s panstvím Čechy pod Kosířem.

Možná, že časté změny majitelů panství a přenesení sídla panství do Čech pod Kosířem, byly příčinou, že se bratrstvo nepodařilo naplnit.

Ještě roku 1763 udělil papež Kliment XIII. Brevem ze dne 30. června plnomocné odpustky všem, kteří na svátek svatého Antonína 13. června od prvních nešpor do západu slunce navštíví kapli a splní obvyklé podmínky.

V roce 1784 byla Krakovec přifařena do Laškova, kde byla nově osazena fara, i když štolu (odměna za církevní úkon) platila do roku 1848 bohuslavickému faráři.

Za císaře Josefa II. Byla dotace kaple zkonfiskována, kaple zrušena. Od té doby chátrala. Dobový tisk z konce minulého století o ní píše: „Dnes je z ní úplná zřícenina, zasazená malebně jako červená skvrna do jehličnatých lesů.“

P. Max Vymazal, farář v Laškově, popisuje stav kaple v roce 1891 takto“ „Fakticky je kaple teprve asi 50 let bez střechy a přenechána úplné zkáze. Zdi i kopule ukazují velké trhliny, freskové malby většinou již odpadly, jenom na stěnách ještě jsou malby jakž takž zachovány, arci hrozně poškrábány, i deštěm poškozeny. V první polovici tohoto století odnesena okna, kamenné pažby okenní a jiné tesané kameny vylámány, dlažba odnesena, zvon prý prodán, hrobka vyloupena, její klenutí se pak časem zhroutilo. Železná vrata odnesena do krakoveckého zámku. Je to pravý obraz spuštění, jaký kaple ta dnes poskytuje – a snad zakrátko zřítí se kopule, v níž dávno již bují břízky a různé křoví.“

Ke konci minulého století chtěl kapli opravit hrabě Sylva Taroucca. Ke kapli nechal navozit cihly a písek. Ing. Souček z Prostějova vyhotovil v prosinci 1899 výkresy a technickou zprávu na opravu kaple. Ze zprávy cituji:

„Je skutečně s podivením, že stavba vystavená tak dlouho zhoubným vlivům povětrnosti zachovala se ještě, pokud stability se týče v nynějším stavu. Na klenbách otvorů, které zaklenuty jsou jen na ½ cihly, jeví se sic trhliny, toto porušení však přičísti více násilnému vylamování kamenných venýřů (zárubní), báň sama jeví pouze jen na dvou místech trhliny, a to nad hlavním vchodem a nad pravým bočním oknem. Trhliny tyto staly se jen následkem sednutí zdiva nad špatnou klenbou těch otvorů, opěrné zdi samy založeny pouze na skále, nejeví žádné poruchy a vzdorují tlaku báně.

Zdivo i klenba provedeny byly z cihel velmi dobře pálených a malta musela být dobře zpracována, cihel vymoklých jeví se poměrně velmi málo.

Kaple sama dle mého náhledu má dosti značnou uměleckou cenu. Zvláštní forma půdorysů výklenky, činí dojem smělosti, pozorovateli zdá se, že mohutná báň vznáší se na slabounkém podstavci.

Malby pokud zachovány jsou, svědčí o bývalé nádheře vnitřní výzdoby, zdají se býti výtvorem některého vlašského umělce, malba stropu zvlášť nasvědčuje, že štětec byl veden rukou mistra…“

Oprava kaple se neuskutečnila, protože hrabě se nedohodl s obcí. Obec se urazila, že jí nic předem neoznámil, ač kaple stála na obecním pozemku.

V červenci 1922 přijel ke kapli olomoucký arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan (22.5. 1851 – 22.9. 1923), který chtěl kapli opravit. Vlastní oprava se však neuskutečnila, zřejmě v důsledku arcibiskupovy smrti.

P. Albín Odrážka (9.5. 1888 – 28.11. 1974), rodák z Laškova, při návštěvách rodiště vybízel na kázáních farníky k opravě kaple. Také tisk v letech 1925 – 1930 vyzýval k opravě kaple.

V roce 1933 po žních se začalo s opravou zříceniny kaple. Oprava byla zadána veřejnou soutěží zednickému mistru Jar. Křupkovi z Přemyslovic.

Nejdříve bylo postaveno lešení kolem kaple. Nato byly doplněny vypadlé cihly v klenbě, vyměněny vymoklé cihly v římsách. Klenba byla zvenčí stažena železnými pásy. Cihly na klenbě byly očištěny, vyspárovány a zality betonem. Po skončení zednických prací byla kopule zastřešena osmidílně ve shodě s ortogonálním půdorysem. Jako nejvhodnější krytina pro složitý plášť střechy byl zvolen zinkový plech.

Do hlavního vchodu kaple byla zazděna původní železná brána, která byla uschována v zámku v Krakovci. Novými dřevěnými dveřmi byl opatřen vchod do sakristie.

Kronikář obce, pan Josef Trnka z Krakovce čís. 40, v roce 1933 v kronice obce zaznamenal:

„Tím byl uskutečněn dávný sen občanů, že tak stará historická památka bude uchována aspoň zajištěním klenby a střechy na ní.

Na konec ještě s povděkem musím vzpomenuti, že při hlasování v obecním zastupitelstvu, když se jednalo, zda zajistit a opravit klenbu, všichni členové, bez rozdílu vyznání, byli pro opravu. Tím ukázali, že mají pochopení pro zachování historické památky kaple sv. Antonína, patrona naší obce.

Celková oprava kaple stála obec dle rozpočtu 29.000 Kč. Jelikož obec hotových peněz neměla, pořádána na základě povolení Zemského úřadu veřejná sbírka na okresech Litovel, Olomouc a Prostějov.“

Koncem dubna 1945 byla v Bohuslavicích sloužena novéna (devítidenní pobožnost) ke cti a chvále sv. Antonína Paduánského. Kostel byl každý večer plný. Na této pobožnosti byl učiněn slib, že farníci budou šířit úctu k sv. Antonínovi a spolu s laškovskými farníky se postarají o obnovu kaple sv. Antonína Paduánského v Krakovci. Za týden mezi sebou vybrali bohuslavičtí farníci 117 000 korun, které darovali na tento úmysl. Hned po válce v Bohuslavicích shromáždili 153.519 korun, které, bohužel, zůstaly vázány v záložnách v Rakové a na Hačkách.

Po skončení války plnili bohuslavičtí farníci svůj slib a spolu s laškovskými farníky vypravili v červnu 1945 na pouť ke sv. Antonínovi z každé farnosti průvod. V Krakovci se oba průvody spojily a společně šly na Světínskou horu. V čele jela Selská jízda, za ní šly krojované spolky a poutníci z jednotlivých obcí obou farností.

V květnu 1949 občané Krakovce upravili cestu na horu Světinu, aby auta s materiálem mohla vyjet až ke kapli. Začátkem září 1949 se začalo s opravou kaple. Opravu prováděl stavitel z Olomouce. Za pomoci občanů z Krakovce, kteří zdarma pomáhali při opravě kaple, byly do poloviny listopadu opraveny vnitřní omítky. Ke konci tohoto roku přišlo z Okresního národního výboru povolení na sbírky pro opravu kaple sv. Antonína v Krakovci.

Za předsednictví P. Antonína Jemelky a dozoru Památkového ústavu byla kaple opravena v letech 1949 – 1955 nákladem 1200000 korun podle plánů, které vypracoval architekt Klaudius Madlmayer. Bylo opraveno zdivo, omítky, klenba, dány nové dveře, okna, nová dlažba, postaven nový dřevěný kůr a nový mramorový oltář. Nástěnné malby restauroval akademický malíř Vokolek. Tak byla zachráněna vzácná památka před zkázou.

Od roku 1955 do roku 1992, kromě nátěru střechy, se jiná oprava kaple neprováděla. V letech 1992 – 1993 byla díky panu starostovi Antonínu Ševčíkovi opravena fasáda kaple, která nyní svojí bělostí září do dalekého okolí.