Menu:
Počítadlo

Růženec

Cesta k této stránce - Články (6) / K zamyšlení (11) / Růženec

 

            Celý můj život, mé kněžské povolání, spisovatelské působení, má zodpovědnost za exerciční dům, všechno je postaveno, propleteno a ponořeno do růženců. Několik osob mne podepíralo, dávalo odvahu – a musím souhlasit – rovněž kritizovalo s pomocí desítek Růženců.

            Jestliže někdo, koho znám, chtěl mne vydírat, mohl to udělat pouze s pomocí Růžence. Nemám pochybností. Jestliže na poli mé kněžské mise vyrostl nějaký nesmělý květ, objevil se malíčky plod, událo se to díky maličkým černým zrnkům rozsévaným po něčích rukou; rukou, které je možné velice snadno identifikovat. Na mém životě se odtlačily papilární linie, kterých není možné žádným způsobem odstranit, osob zvyklých na posunování kuliček korunky.

 

„Nejsem vzdělána, ale umím se modlit, víš?“

            Babička Josefina, nejdůležitější ze všech. Udělil jsem jí svátosti nemocných. Mé babičce bylo devadesát; měla dvě překrásné modré oči na milém a citlivém obličeji, pokrytém hlubokými vráskami. Byla osobou dost drsnou v jednání, unavenou prací, s batohem zkušeností, ve kterém nescházely slzy, odříkání a práce pro jiné.

            Každé ráno přicházela přesně na Mši svatou. Posadila se do poslední lavice, v lodi na levé straně. Často byla, kromě kněze, jedinou účastnící Eucharistie. Teď ležela paralyzována. Ráno, když slyšela zvony, dostávala konvulze. Často jsme ji nacházeli na podlaze, tak pevný byl v ní zvyk, zpevňován od desítek let, aby vyskočila z lůžka na zvuk zvonů, vzývajících na Mši. Na štěstí paralýza jí ušetřila jednu ruku. Tu, která posouvala Růženec.

            Když jsem byl v semináři, říkala – Uč se, jsi první a jediný v rodině, na kterého se usmálo takové štěstí… Já jsem analfabet, nikdy jsem neměla možnost jít do školy, ale umím se modlit, víš? Pán mi rozumí, dokonce tehdy, když říkám nesmysly. A zvonila masivním Růžencem s kuličkami vydřenými od posouvání. – Vždycky pro tebe, pamatuj to dobře – říkala surově. V těch slovech bylo slyšet trestající tón, skoro, vyhrožující: dávej pozor, abys nezradil, abys nezmařil této modlitby. Snaž se vědět si rady.

Během mého prvního svatého přijímání neseděla v lavicích přikrytých aksamitem. Viděl jsem ji v hloubce kostela, seděla na svém obvyklém místě, v lodi na levé straně. Dlouhý černý závoj zakrýval jí vrasčitý obličej. Neodtrhával jsem od ní zrak. Věděl jsem velice dobře, že mé kněžství mělo spojení s nějakým překonaným skrze ni kilometrem růžencových kuliček, zničených neustálým přesouváním v prstech.

Několik let později měl jsem ji před sebou, ležela ve velkém železném lůžku. Když přišel okamžik pomazání rukou, neměl jsem odvahu říct slova: „skrze toto svaté pomazání, ať ti Pán pro své milosrdenství odpustí hříchy, kterých ses dopustila dotekem.“ Ta slova se mi nezdála na místě. Zda vinou mohlo být opotřebování – kdo může spočítat kolika – růženců?

Prostě jsem se naklonil, abych políbil ty ruce, svírající – jako obvykle – poničený růženec. Vyšeptal jsem: - Děkuji.

– Amen! – odpověděla ponořená do myšlenek babička Josefina; jen její oči se zatřpytily jakoby v pochopení.

Nemůžu zapomenout na růženec babičky Josefiny. Někdo to možná pojmenuje „zastaralým sentimentalismem.“ To mne nezajímá. A kromě toho, v takové době, jako naše, jestliže je něco, co je zastaralé, to je s jistotou necitlivost, ne sentimentalismus.

 

Domácí noční radar

Teď moje máma.

Často se stávalo, že jsem se vracel domů uprostřed noci opilý dálnicí, únavou, ospalostí, cestováním, která kvůli mlze byla dramatem. Kdy jsem jen přestoupil práh domu, zhasínala lampička v jejím pokoji. Zdálo se mi, že slyším charakteristický ohlas velkého růžence odkládaného na stolek.

Konečně mohla usnout s povzdechnutí úlevy. - A tentokrát všechno dobře dopadlo.

Neztratila mne z očí ve tmě noci a mlhy, doprovázela mne tím domácím radarem kdoví kolikrát mazleným chvějícíma se rukama.

  

Alessandro Pronzato

kněz, významný italský katolický spisovatel, novinář,  autor přes sto knížek o duchovnu křesťanském a biblickém

Kalendář akcí:

Myšlenka dne:
Pro dnešní den nebyla nalezena.

Modlitba měsíce

Modlitba k Andělovi obyčejností

Milovaný Anděle,
šedé obyčejností,
ihned mi veseleji,
když se v domu rozhostíš,
když vytřeš s úsměvem
oči mé zaspané,
vypořádáš se se slzičkou,
jako s tekoucím kohoutkem.
Vymeteš noční můry,
co v noci děsily,
natáhneš trpělivost,
připumpuješ sily.
Foukneš do nosu
ranní kávy vůní
a zase mi ukážeš,
jak se radovat světem.

Čtení na dnešní den:
Pro dnešní den nebylo nalezeno.
Přihlášení:
 
 
Přihlásit
Copyright © 2009, Farnost Laškov | Created by Soft System