Menu:
Počítadlo

Jak je možné vyhrát svůj život?

Cesta k této stránce - Články (6) / K zamyšlení (11) / Jak je možné vyhrát svůj život?

Máme postní dobu, čas, ve kterém více než jindy se snažíme přiblížit k Bohu, něco pro Něj udělat – něco si odříct, něco zlepšit ve svém životě, nakonec dát si nějaké pořádné předsevzetí. Možná však bychom si měli především položit otázku – jak vyhrát svůj život? - a opravdu upřímně si na ní odpovědět. Poněvadž věc je nezměrně důležitá, není možné jí rozebrat během krátkého článku, proto celý problém je rozdělen do 30 částí – můžeme říci, jakoby na každý den měsíce po jedné. Při tom rozjímání pomohl jsem si článkem P. Marka Dziewieckého. Mám naději, že nikoho, kdo ten problém považuje za důležitý, onen článek neunaví a pomůže mu najít nějakou tu myšlenku pro sebe.     

1. Je potřebný nějaký návod k použití života?

                Nikdo z lidí nechce prohrát svůj život. Nikdo nechce, aby se jeho život stal pásmem porážek a utrpení. Každý z nás touží po tom, aby vyhrál život, aby poznal satisfakci, lásku a radost. Máme také obvykle druhou touhu – abychom vyhráli život snadným způsobem, tedy bez námahy, bez kladení si těžkých požadavků. Zatím denní zkušenosti nám dokazují, že neexistuje snadné štěstí. Kdyby existovalo snadné štěstí, tehdy by mezi námi nebyl ani jeden nešťastný, osamocený, bezradný, závislý, psychicky nemocný, zoufalý, sahající po svém životě – člověk. Potřebujeme tedy volit mezi snadnou prohrou v životě a namáhavým vítězstvím. Na štěstí po mnoha tisících let historie lidstva víme už dobře, která cesta vede člověka k vítězství.

2. Na jakém hřišti hrajeme o život?

Hra o lidský život probíhá na neobyčejném hřišti. Sportovní stadiony mají čím dál lepší povrch, jsou dělané vodorovně a usnadňují hru. Naproti tomu hřiště, na kterém se rozehrává život každého z nás, je poškozené, někdy velice dědičným hříchem, hříchy a slabostmi dalších pokolení a také v důsledku hříchů nás samotných. Takové hřiště ztěžuje hru. Je tak velice nakloněné v nepříznivém směru, že je nám snadněji spáchat zlo, které nechceme, než vykonat dobro, po kterém toužíme. Proto hřiště našeho života lze srovnat s křivou podlahou. Kvůli tomu výhra života vyžaduje rozvážnosti a pevné vůle. Není možné vyhrát život spontánně a bez námahy.

3. Mezi velikostí a ohrožením

Člověk je někým velkým a zároveň někým ohroženým jinými lidmi a sebou samotným. Dokáže myslet, milovat, moudře se rozhodovat. Avšak občas sám sobě ubližuje, dostává se do závislostí, vystavuje se zoufalství. Může si dokonce vzít život. Nečiní to žádné zvíře ani žádná rostlina. Každý z nás se v nějakém stupni podobá marnotratnému synovi, které ve své naivitě odchází od přátel a štěstí. Každý může také sdílet osud Josefa Egyptského, který byl prodán do otroctví bratry, kteří mu záviděli jeho sny a aspiraci. V této situaci vyhrát život může pouze ten, kdo dokáže být bdělý a uchránit se před vlastní naivitou, a také těmi, kteří mu zkouší ukřivdit.

4. Tělo: nepřítel nebo spojenec?

                V dětství každý z nás se ztotožňoval se svým tělem a dělal to, po čem toužilo jeho tělo. Avšak postupně zjišťujeme, že vyhovění tělesným potřebám není ani jedinou, ani největší z našich aspirací. Během vývoje čím dál častěji se řídíme láskou, zodpovědností a zdravým rozumem. Přesto dále je nám těžko se zbavit dominace těla. Porážka začíná tehdy, když se stáváme otroky vlastního těla, když se řídíme pudem, leností, chvilkovou příjemností. V takové situací je snadné se dostat do druhé krajnosti, tedy mít výhrady ke svému tělu, stát se jeho nepřítelem, až do anorexie a sebevraždy včetně. Dospělý člověk neutíká před svou tělesností, ani se nepodrobuje nátlakům těla. Je pánem a ne služebníkem této důležité částí sebe sama.

5. Život to je start ve víceboji

                Když vyhrajeme s nějakou naší slabostí nebo si dovedeme poradit s nějakou životní těžkostí, tehdy se stáváme silnější ve všech ostatních oblastech života. Každé vítězství nás těší a mobilizuje. Přidává sebejistoty. Naproti tomu, když prohráváme v nějaké oblasti, tehdy riskujeme porážku rovněž v jiné oblasti. Z toho důvodu je těžké zaujmout moudrou pozicí např. vůči cigaretám, alkoholu nebo drogám, jestliže jsme naivní ve svém myšlení, když nedokážeme řídit své tělo a emoce, když chybným způsobem využíváme naši svobodu, když se připoutáváme k lidem cynickým nebo nepoctivým. Stejně těžké je se zamilovat do druhého člověka, jestliže se nedokážeme zamilovat do sebe a postarat se o vlastní vývoj.

6. Sexualita: požehnání nebo prokletí?

                Některé porážky ukazují se výjimečně hrozivé a bolestné, a jejích následky jsou nezvratné. K takovým porážkám patří chybné řízení sexualitou. Člověk může tak špatně řídit tuto sféru, že sexualita místo, aby byla místem vyjadřování lásky a zodpovědného předávání života, stává se místem násilí a místem předávání smrti -/např. potrat nebo AIDS/. Z ohledu na to mnoho sexuálních chování je zakázáno nejen morálními normami, ale zároveň trestním zákoníkem. Láska bez sexuality stačí k výhře života, ale sexualita bez lásky nestačí nikdy. Způsob prožívání sexuality a vyjadřování jí je jednou ze zkoušek dospělosti, která nám ukazuje pravdu o našem vědomí, svobodě a zodpovědnosti.

7. Mentalita vítěze

                V psychologii je známý jev, zvaný sebenaplňující se předpovědí. To, co očekáváme v našem životě, obvyklé se uskutečňuje. Zvlášť tehdy, kdy naše očekávání jsou plná strachu a pocitu bezradnosti. Není v tom žádná magie. Prostě naše černé scénáře ovlivňují naše jednání a ty následně mají vliv na naší životní pozicí a kontakty s lidmi. Právě z ohledu na to, život vyhrávají ti, kteří mají mentalitu vítěze. Oni jsou realisté a vidí různá ohrožení. Ale zároveň vidí, že zlo je možné překonat dobrem. Lidí s takovou mentalitou nezajímá nerozhodnost života nebo nepatrná porážka. Oni se ptají Boha a lidí na to, co dobrého mohou udělat ve svém životě, jakým způsobem stát se člověkem, který myslí dospěle a moudře miluje.

8. Demokratická většina nebo šťastná menšina?

                Někteří si myslí, že by měli následovat tzv. demokratickou většinu společenství. Zatím většina lidí ne vždycky má pravdu. Už mnohokrát demokratickou většinou hlasů rozhodovalo se velice krutě. Kromě toho s pomocí hlasování je možné určit velikost dání nebo složení parlamentů, ale ne morální normy nebo pravidla jednání. Dospělého umění života můžeme se učit pouze od elitních skupin nebo jednotlivých osob. A dokonalý vzor je pouze jeden: Ježíš Kristus. Napodobování většiny lidí znamená podrobení se mentalitě prohrávajících. Tehdy náš osud se bude podobat osudu většiny. Té málo šťastné většiny. Nebo té úplně nešťastné většiny společenství. Hra o vítězství života, to je závodní sport a ne hromadná turistika.

9. Zamilovat se do sebe samotného

                Ti, kteří jsou naivní, povzbuzují nás k životu na neutrálu, k řízení se spontánností a k vykonávání toho, co je snadnější. Říká se, že tehdy jsme pro sebe dobří přátele. Jestliže uvěříme takovým rádcům, vejdeme na hřiště, na kterém hrají o život lidé naivní, egoističtí, závislí, bezradní, prohrávající. Oni přece do jistého okamžiku žili na neutrálu a nekladli si požadavků. V našem okolí potkáváme rovněž lidi, kteří nám dávají malé požadavky a kteří nás povzbuzují k tomu, abychom všechno tolerovali. Oni nám také nepomohou vyhrát život. Zamilovat se do sebe sama a vyhrát život dokáže pouze ten, kdo s náklonností a trpělivostí klade si tvrdé požadavky, kdo vyžaduje po sobě vytrvalost a kázeň také tehdy, když jiní po nás nic nevyžadují.

10. Asertivita, tedy hra s otevřenými kartami

                Asertivita znamená schopnost upřímného mluvení k jiným lidem na téma sebe sama, na téma našich přesvědčení a zážitků, nadějí a strachů, tužeb a potřeb. Tehdy ti, kteří plní důležitou úlohu v našem životě, mají šanci vědět o tom, co se děje v našem nitru. Upřímné hovoření o sobě k jiným lidem vyplývá z naděje, že přinejmenším někteří z nich jsou schopní nám porozumět a mít nás v úctě. Vyplývá také z vědomí, že jiní lidé nejsou schopní „číst“ v našem srdci nebo myšlenkách. Občas je třeba upřímně a rozhodně říci někomu „ne“, když někdo mi zkouší ukřivdit nebo mi nabízí udělat něco, co poškozuje nebo odebírá radost. Člověk dospělý, to je někdo, kdo umí říci „ne“ také sobě samému, např. vlastním naivním přesvědčením či škodlivým tužbám.

11. Přátele nebo fanoušky?

                Radujeme se, když si nás někdo všimne, když se na nás usměje, když projeví znamení sympatie. Avšak to nám nestačí. V denním životě potřebujeme někoho, kdo je náš přítel a nejen nakloněný fanda. Někteří se domnívají, že přítel, to je někdo, kdo ví o mne všechno a přesto mne miluje. Je to však chybné přesvědčení, neboť nikdo z lidí neví o mně úplně všechno. Přece všechno nevím o sobě dokonce já sám. Druhý člověk nemusí všechno vědět, aby byl můj přítel. Přítel, to je někdo, kdo dokáže mne milovat nezávisle na tom, co se o mně dozví. Když se dozví něco pozitivního, raduje se a pomáhá dále moudře jednat. Když se dozví něco negativního, tehdy mne s láskou napomíná a pomáhá se mi zlepšit.

12. Sebevražedné góly

                Člověk ubližuje samému sobě tehdy, když podléhá lenosti, když se spojuje s nedospělými lidmi, kdy – jako Adam a Eva – utíká od Boha. Jednou z největších křivd je nalhávání si. Čím hůř hrajeme o život, tím více manipulujeme vlastním myšlením, abychom zapomenuli na „prohru“. Alkoholici a narkomani obvykle tak dlouho si nalhávají, až zemřou. Stejně většina umírajících na AIDS, to jsou lidé, kteří si namluvili, že preservativ zaručí „bezpečný“ sex. Člověk dokáže si nalhávat, aby omluvil své nedostatky a aby si nekladl požadavků do budoucna. Kvalita myšlení o nás samotných záleží mnohem více od kvality života než podílu inteligence. Nejhorší iluzí, které může podlehnout člověk, je přesvědčení, že existuje snadné štěstí.

13. Žluté karty

                Během hry o život dostáváme od sebe samých různé informace. Když začínáme prohrávat, tehdy naše tělo nás upozorňuje např. bolestí hlavy, problémy s dýcháním nebo zažíváním, neustálými pocity únavy. To nejsou obyčejně „jen“ zdravotní problémy, ale signály o těžkostech v jiných oblastech života. Stejně náš rozum může signalizovat něco důležitého skrze neklidné myšlenky nebo dotěrné představy. Zpravidla nejhlasitěji nás informují o našich životních těžkostech naše bolestné nálady. Emoce - to je nějaký druh teploměru, který nám říká pravdu o našem jednání a o kvalitě našich kontaktů s jinými lidmi. Bolestné emoce nejsou tedy žádným problémem. Jsou informací o problémech. Stojí za to, se nad touto informací zamyslet a něco zlepšit v našem životě. Tehdy se nám zlepší nálada a naše fyzické sebevědomí.

14. Červená karta

                Zúžení tužeb, to je vážný signál, že s naším životem se děje něco zlého. Každý z nás se rodí s bohatstvím tužeb, ideálů a aspirací. V dětství nám někdy nestačí dne ani noci, abychom si pořádně posnili. Později přicházejí první zklamání, neboť nám někdo ublížil, neboť se život projevil těžký, neboť jsme zklamali sami sebe. Někteří tehdy rezignují ze svých snů a aspirací. Souhlasí s tím, aby zemřelo v nich to, co je nejkrásnější. Objevující se prázdnotu naplňují umělými potřebami. Chtějí mít čím dál více, místo aby čím dál více byli. Drama začíná tehdy, když někdo už touží jen po penězích, zahnání zlosti nebo choutek, sáhnutí po cigaretě, alkoholu nebo drogách. Vede to k utrpení a k smrti. Záchranou je tehdy získání zpátky pozitivních tužeb a šlechetných ideálů.

15. Smrtelné dopingové prostředky

                V naší civilizaci žijí tisíce lidí, kteří umírají v důsledku sáhnutí po alkoholu nebo drogách. Dokonce malé děti vědí, že ty věci šidí, zotročují a vraždí. Přece to denně vidí, občas dokonce ve vlastních rodinách. Přesto všechno hodně mladých vchází na otrávené hřiště hry o život, na kterém je možné prohrát všechno: zdraví, svědomí, lásku, rodinu, vlastní budoucnost. Stává se tak proto, že alkohol a drogy nastražují na člověka největší past. Slíbí snadné štěstí, tedy opravu nálady bez potřeby opravy naší životní situace. Jen lidé šťastní a ti, kteří mají pravé přátele, jsou odolní toho druhu zdání štěstí, které vede k sebevraždě po částech.

16. Jak si dovést poradit s kontuzí?

                Každý z nás zakouší životní těžkosti. Občas nám někdo ukřivdí, nebo my ukřivdíme sami sobě. Ohrožuje nás tehdy vzpoura vůči životu, oplakávání ran a pocit bezmoci. V takové situaci je třeba se smířit se sebou samým. Znamená to nejprve se smířit s faktem, že žiji, že jsem se narodil právě v tom státě, v té době, v té rodině, že jsem četl právě ty časopisy, díval se na ty televizní pořady, že jsem se spojil s těmito lidmi, že mám právě takové tělo, takové schopnosti a omezení. Smířit se se sebou samým, to je také odpustit si spáchané chyby a udělat z nich závěr do budoucna. To znamená také konečně odpustit těm, kteří nám ukřivdili a nedovolit už více křivdit zde a teď.

17. Trenéři a soudcové

                Výhra života není věcí spontánnosti. „Dělejte, co chcete“ to je nejprostší recept na prohru života. Ještě nikdo v historii lidstva nestal se dospělým a šťastným člověkem bez pomoci ze strany Pána Boha a moudrých lidí. Každý z nás potřebuje kontakt s těmi, kteří vyhrávají vlastní život, kteří nám ukazují na rozumnou cestu jednání a smysl existence, kteří nás učí moudře myslet a šlechetně milovat, kteří nás s trpělivostí hledají tehdy, když se ztratíme a dokážou také příznivě napomenout a rozhodně upozornit tehdy, když bloudíme. Potřebujeme těch, kteří se starají o náš osud a kteří dokážou se podívat s odstupem na naše jednání, neboť nikdo z nás není dobrý soudce ve vlastní záležitosti.

18. Život, to je skupinová hra

                Člověk je setkáním. Dříve než uvidí sebe sama, skrze devět měsíců setkává se svou mámou, která ho přijímá do svého nitra a obětuje kousek vlastního těla a vlastní krve. Od okamžiku početí kontakt s druhým člověkem je základním místem, ve kterém se rodí naše vítězství nebo začíná životní prohra. Ti, kteří chtějí, abychom prohráli život, nabízí nám toxické vztahy, např. „volné svazky“, tedy svazky netrvalé, neplodné, povrchní, k první zkoušce. Tehdy je snadné námi vládnout a manipulovat. Je snadné také na nás vydělat, neboť když žijeme v takových svazcích, budeme potřebovat alkohol a drogy, antikoncepci a zároveň uklidňující tabletky a samozřejmě psychology a psychiatry. Dospívání k dospělé manželské a rodičovské lásce je podmínkou výhry života.

19. Opravdová ekologie

                Vládne dnes móda na ochranu prostředí, a zároveň skoro nikdo neprotestuje proti znečišťování člověka. Zatím nic nám nepomůže to, že dýcháme čistý vzduch nebo plaveme v čistém jezeru, jestliže jsme sami ve svém nitru znečištění toxickými prvky, zážitky nebo substancí, např. lží a nenávistí, pornografií a násilím, cigaretami a alkoholem, antikoncepcí a tabletkami zeštíhlujícími, naivními přesvědčeními a krutými ideologiemi, narušenou sexualitou nebo nemocnými mezilidskými vztahy. Opravdová ekologie začíná ochranou člověka, aby se krmil zdravou stravou; aby se krmil láskou a pravdou, dobrem a krásou, šlechetností a svatostí.

20. Láska cestou k vítězství

                Kdo nemiluje a necítí se milovaný, ten se dostává do nejhorší nemoci, jaká může postihnout člověka. Je mu lhostejný jeho vlastní osud. Nauka lásky, to je věc života a smrti. V dětství jsme okouzlení našimi rodiči. Později se zamilujeme do někoho mimo rodinu. Postupně se přesvědčujeme, že emocionální okouzlení není dobrým způsobem pro život. V tváři toho objevu máme šanci naučit se lásce, která je něčím více než jen pocitem. Láska, to je starost o něčí dobro. Dospělá láska je viditelná a vychovávající, když se vyjadřuje ve slovech a činech přizpůsobených jednání a situaci druhé osoby. Láska je nejlepším lékem na všechny lidské bázně a zranění.

21. Realistické myšlení

                Jedním ze způsobů na prohru života je útěk od skutečnosti do světa iluze nebo katastrofických bázní. Dnes módní formou malých iluzí je tzv. „pozitivní“ myšlení. Spočívá v naivním přesvědčení, že pozitivní myšlenky stačí k tomu, aby překonaly objevující se problémy nebo ohrožení. Stejně naivní jsou ti, kteří sahají po alkoholu nebo drogách proto, aby „pozitivně“ mysleli nebo si udělali „pozitivní“ obraz sebe sama. Dospělý člověk je realista, který rozumí, že jeho život nezáleží na subjektivních přesvědčeních, ale na objektivních faktech, se kterými se potřebuje moudře potýkat. Subjektivními přesvědčeními se řídí pouze malé děti, lidé psychicky nemocní a také alkoholici a narkomani. Inteligentní člověk vyžaduje po sobě dospělou pozici vůči životu a ne jen „pozitivního“ myšlení.

22. Nábožnost a výhra života

                Člověk je sám pro sebe tajemstvím. Žádná nauka nedá mu odpověď na nejdůležitější otázku: Odkud se vzal a kam míří? V obličeji těch otázek – všichni jsme lidé věřící. Křesťan věří, že pochází od někoho většího sebe, kdo je Láskou a Pravdou. Ateisté věří, že pochází od něčeho menšího jich, že jsou dílem mrtvé materie, efektem práv přirozenosti nebo následkem nějaké slepé náhody. Jestliže však věřím, že pocházím od něčeho menšího mne, musím také věřit, že cílem mého života je návrat k nicotě. Křesťan má usnadněnou cestu k vítězství v životě pozemském a věčném s podmínkou, že si klade požadavky vyplývající z víry. Dospělá nábožnost, to není útěk od života, ale umění života v lásce a pravdě, které nás učí Bůh.

23. Vítězná pravidla hry

                Denně se nově přesvědčujeme, že ne každý způsob jednání vede k vítězství života. Většina způsobů myšlení a jednání nabízených módními ideologiemi nebo médii, to jsou cesty k bolestným prohrám a zklamání. Abychom vyhráli život na této zemi, potřebujeme čitelná pravidla hry. Na štěstí Dekalog předpovídá nám ověřená pravidla, která působí, že náš život se stává požehnáním a ne prokletím; „Nedávej nic na místo Boha, uctívej rodiče, nenič zdraví ani života, nelži a nekraď, ovládej své pudy a žádosti. Zlo překonávej dobrem a lež pravdou. A jestliže chceš, aby Tvá radost byla plná, tak nejvíce miluj Boha a bližního svého, jak zkoušíš milovat sám sebe“.

24. Já a můj čas

                Vyhrát život může pouze ten, kdo dokáže zaujmout pozici vůči času. Někteří lidé jsou vězni minulosti. Přicházejí o cenný čas ve vzpomínání na minulé okamžiky štěstí nebo na rozebírání ran z minulosti. Jiní zase se snaží snít o budoucnosti nebo se děsí v tváři toho, co může přinést zjitřejší den. V obou případech člověk přichází o současnost, tedy ten jediný čas, který máme k dispozici. Z minulosti bych měl udělat závěry, užitečné v mé přítomné situaci. Budoucnost poukazuje mi na cíl mých aktuálních tužeb, odříkání nebo námah. Ale hra o život koná se v současnosti, tedy zde a teď, a proto vězni budoucnosti nebo minulosti nemohou vyhrát život.

25. Zvláštní intence

                Člověk dokáže ukřivdit sobě samému a jiným lidem. Avšak díky schopnosti myslet může se zachránit před konáním toho, co vede k životním chybám a prohrám. Morální citlivost, to je výjimečně cenný druh inteligence, který umožňuje rozlišování těch chování, která nás vyvíjejí, od jednání, která vedou k utrpení a neštěstí. Morálka je inteligentní hodnocení lidských chování podle kritérií dobra a zla. Morálka vyžaduje nejen inteligenci, ale také odvahu hledání pravdy a připravenosti k proměně života a k obrácení. Jestliže někdo disponuje morální inteligencí, ještě nemá záruky, že se vždycky bude jí řídit, neboť mu může scházet dospělost v jiných oblastech života. Avšak jestliže někdo nerozlišuje dobro od zla, ten s jistotou bude působit křivdu sobě a jiným.

26. Při hledání svobody

                Všichni toužíme být svobodnými lidmi - a přesto všechno současný člověk se stal jakoby synonymem někoho závislého a zotročeného. Je možné až tak naivně využívat svou svobodu, že ona úplně zmizí. Přicházíme o svobodu tehdy, kdy nerozumíme, v čem ona je. Někteří si myslí, že svoboda je konání toho, na co mám chuť. Kdyby to byla pravda, to nejvíce svobodná by byla nemluvňata a také psychicky nemocní a zločinci. Další chyba, to je přesvědčení, že stačí žít ve svobodném státě, abychom byli svobodní. Zatím v demokratických státech je hodně lidí duševně zotročených. Ještě jiní si myslí, že svobodní jsou pouze ti, kteří se k ničemu nezavazují. Zatím svoboda tkví ve schopnosti přijímání pozitivních závazků a také na zdržování se od konání zla.

27. Duchovno a výhra života

                Zvířata si neuvědomují toho, že existují. Nerozumějí, proč vykonávají jisté činnosti. Jednají pod vlivem instinktů a pudů. Zatím člověk sám rozhoduje o vlastním životě. Právě z toho důvodů jedni lidé jsou svatí a jiní se stávají zločinci. V této situaci starost o duchovní vývoj je nutnou podmínkou výhry života. Neboť duchovno, to je schopnost porozumění sobě samému. Jen v duchovní oblasti člověk může uvidět smysl svého života a pro člověka vhodnou hierarchii hodnot. Kdo zanedbává duchovní oblast, ten se stává otrokem těla, pudů, emocí, reklamy, televize, módy. Poněvadž neví, kým je a proč žije, nemůže smysluplným a vědomým způsobem řídit svůj život.

28. Kdo nám překáží vyhrát život?

                Je hodně lidí, kteří nám ztěžují cestu k vítězství. K takovým lidem patří ti, kteří si sami nevědí rady se svým životem a kteří mají mentalitu lidí poražených. Každý, kdo bloudí a je nešťastný, stává se mistrem ve stěžování života jiným lidem a v napovídání cest, které vedou k utrpení. Takový člověk zkouší tím způsobem omlouvat vlastní porážku a „dokázat“ si a světu, že na této zemi není možné být šťastným. Je třeba se také vystříhat lidí, kteří jsou cyničtí a kteří hledají snadný výdělek. Oni dokonale vědí, že nejsnadněji mohou získat majetek na lidech bezmocných a nešťastných, neboť oni kupují nejtoxičtější zboží. Stačí jim jen nabídnout myšlenku, že s pomocí tohoto zboží budou šťastní. Nejsnadnější cestu ke štěstí mají ti, kteří hledají kontakt s lidmi šlechetnými, kteří se radují vlastním životem.

29. Hlavní režisér lidského života

                Je hodně lidí, kteří nás chtějí učit hře o život. Nejraději to zkouší dělat ti, kteří si sami nevědí rady se svým vlastním životem, např. nervózní vychovatelé, rozvedení sexuologové, politici pronásledováni policií nebo kouřící cigarety profylaxi závislosti. Zatím opravdovým mistrem lidského života je Bůh, který nás miluje a který – jako jediný – má vždycky pravdu v tom, co k nám mluví a co nám nabízí. Spojení s Bohem, to je základní podmínka výhry života. Existuje však nebezpečí spokojení se se zdánlivým kontaktem s Bohem, nebo nějakou karikaturou zbožnosti. Neboť člověk si dokáže vytvořit Boha k obrazu a podobenství vlastních potřeb a strachů. Dospělá zbožnost, to není útěk od života, ani nahrazování ho naivní zbožností. To je osobní přátelství s tím, který nás učí umění života v lásce a pravdě.

30. Možná výše uvedený návod je příliš těžký, tedy jak být nešťastným?

                Možná někdo si myslí, že upozornění uzavřená v tomto návodu řízení života jsou zbytečná, nebo těžká k naplnění. Možná někdo přesvědčí sebe sama, že je možné vyhrát život snadněji, „bez stresu“, bez námahy, bez discipliny. Nejsem udivený, jestliže toho druhu myšlenky se u nejednoho objevují. Takových, kteří mají takové naděje, je hodně. Já bych také chtěl, aby na zemi existovalo snadné štěstí. Takové, které hledali už první lidé. Oni uvěřili, že sami odliší dobro od zla, že stačí sníst ze zakázaného stromu, aby byli jako bohové. Avšak po okouzlení takovou perspektivou snadného úspěchu pocítili bolestné zklamání a porážku. Kristus přišel proto, aby naše radost byla úplná. On poukázal na cestu, která vede k vítězství nejen po smrti, ale také zde a teď, na této zemi. Jeho cesta, to je cesta lásky a pravdy. Všechny jiné cesty vedou ke zklamání a k utrpení.

                Drahý bratře nebo sestro, jestliže chceš být nešťastný, zapomeň na to, co je napsáno výše v návodu použití života. Dělej to, co je snadnější, co je módní, co neklade požadavků, co dělá tzv. demokratická většina. A tehdy budeš dalším člověkem, který se přesvědčí, jak je snadno být nešťastným. To je jediná věc, které se nemusíme učit. Avšak jestliže přijdeš k přesvědčení, že přece stojí za to vyhrát život a být šťastným, snaž se myslet a milovat jako Kristus. To je nejkratší a vyzkoušený recept na výhru života.

                                                                                  připravil P. Janusz Łomzik

Kalendář akcí:

Myšlenka dne:
Pro dnešní den nebyla nalezena.

Modlitba měsíce

Modlitba k Andělovi obyčejností

Milovaný Anděle,
šedé obyčejností,
ihned mi veseleji,
když se v domu rozhostíš,
když vytřeš s úsměvem
oči mé zaspané,
vypořádáš se se slzičkou,
jako s tekoucím kohoutkem.
Vymeteš noční můry,
co v noci děsily,
natáhneš trpělivost,
připumpuješ sily.
Foukneš do nosu
ranní kávy vůní
a zase mi ukážeš,
jak se radovat světem.

Čtení na dnešní den:
Pro dnešní den nebylo nalezeno.
Přihlášení:
 
 
Přihlásit
Copyright © 2009, Farnost Laškov | Created by Soft System